O tom, že svět není jen černobílý, nejspíše není třeba nijak debatovat. Asi každý z nás ví, že věci jsou jen málokdy tak jednoduché a jasné, jak se na první pohled zdají. Toto vědomí nás však okamžitě začne opouštět, jakmile jde o politiku. Zde je jakákoliv strana či jakýkoliv politik buď dobrý, nebo špatný. Je tedy zajímavé, že právě zde různé odstíny vidět odmítáme. Existuje však pro to velmi dobrý důvod.
Především si musíme přiznat, že naprostá většina z nás neví o politice a především o jejím vnitřním fungování v podstatě nic. Jen málokdy víme přesně, proč se v některém hlasování daný politik zachoval tak, jak se zachoval, neznáme skutečné motivy. Také nevíme, jaké zde panují vztahy a jak jsou ve skutečnosti jednotlivé resorty provázané, případně o dohodách a kompromisech, které byly uzavřeny za zavřenými dveřmi.
To však znamená, že danou stranu můžeme soudit pouze podle poměrně malého množství informací. Jistě, víme zhruba, jaké jsou její základní cíle a co bude nejspíše prosazovat, ale to je tak vše. U jednotlivých politiků je situace ještě horší, neboť ti často sledují především své osobní cíle a snaží se, aby o nich měli lidé co nejlepší obraz. Ten však samozřejmě může být od reality na hony vzdálený.
Tento trend vidíme zvláště před volbami, kdy se všichni v podstatě předhání v tom, kdo na svou voličskou základnu zapůsobí nejlépe. A tím vlastně černobílý obraz politiky vytváří, neboť mentalita „my vs oni“ je zde velmi běžná. Stačí se jen podívat, kolik kampaní se zakládá minimálně z části na očerňování politických konkurentů.
Není tedy divu, že ve světle těchto faktů máme také my poněkud zkreslený pohled na politiku. Je tedy na čase si to uvědomit, a podle toho také jednat. Samozřejmě, v podstatě každé volby jsou o zvolení nejmenšího zla, avšak je nutné si uvědomit, že ani v politice není nikdo úplný svatoušek ani úplný ďábel.
About the author